Ivo si nahrál většinu nástrojů sám, ale přesto si pozval do studia svoji kolegyni z AG Fleku, zpěvačku Blanku Táborskou, basu nahrál Petr Vavřík, Josef Vojtášek a Martin Gašpar, za bicí se posadil Honza Machala, Marek Šlapanský a Peter Solárik, na housle hraje Iva Bittová a Stano Palúch, Luboš Malina přispěl irskou flétnou, Luboš Novotný nahrál dvě písničky na lapsteel a kytary se ujal Petr Hoffmann. Od prvních tónů je jasné, že typicky poklidné skladby starého dobrého AG Fleku, snivé nálady vycházející z výjimečně sladěné kombinace akustických kytar a kláves, hedvábný alt Blanky Táborské zpívající mnohovrstevné autorské texty, patří k nejsilnějším momentům tohoto pozoruhodného alba. Blíž než k domácímu folku se toto album podobá nadžánrovým projektům Marka Knopflera nebo Norah Jones, a to svojí příjemnou náladou s kouskem nostalgie.